Docela dobře si dovedu představit mladého muže, který má jen jednu velkou sportovní tašku a v ní své osobní věci, s níž se stěhuje z místa na místo podle potřeby pro svou dobrodružnou povahu. Půl roku pobývá v Ústí nad Labem a když jej to tam už přestává bavit, najde si jiné pracovní místo v Praze. Po dvou letech objeví v Českých Budějovicích lepší pracovní nabídku, tak se stěhuje tam a takto migruje třeba dvacet let, z jednoho nájmu ke druhému.
Takoví lidé ale nemívají vřelý vztah k místu, kde bydlí. Považují obytný prostor za pouhou noclehárnu, ráno se osprchují, nasnídají a jdou do práce a večer se baví někde v restauraci nebo v přírodě a do bytu se jdou zas jen vyspat. Protipólem těchto jedinců jsou lidé kreativní, kteří ze svého příbytku vytváří https://archiv.ihned.cz/c1-65965220-mytny-system-vytvari-spoustu-uzitecnych-dat-staci-je-sebrat opravdový domov, skutečné zázemí pro harmonický život. Já se počítám do té druhé skupiny a paradoxně jsem se nezávisle na mé vůli musel v životě stěhovat dokonce dvanáctkrát.
Lidé, kteří mají ke svému bytu či domu vřelý vztah, si jej mohou pořídit na hypotéku bez registru. Není pro ně dostatečně atraktivní bydlení v pronajatém prostoru, protože si jej nemohou zařídit podle svého. Nemohou jej ani vymalovat, jak chtějí, nemohou vyměnit plovoucí podlahu, kdy chtějí a nemohou si svévolně vybourat v domě příčku a postavit jí jinde.
Vlastní bydlení je v České republice IN, ve vlastních nemovitostech u nás bydlí více než tři čtvrtiny obyvatel a rozhodně nejsme státem, který kopíruje západoevropský trend nájemního bydlení. My Češi máme zkrátka k bydlení lepší vztah, považujeme svůj domov za svůj hrad, za výhodnou investici, protože je to investice pevná a stabilní a není vrtkavá jako finanční záležitosti podílových fondů, dluhopisů, akcií atp. Bydlet ve vlastním je zkrátka pro našince důležitou životní jistotou, a to i přesto, že se mnohdy na vlastní bydlení musí vzít hypoteční úvěr.
